Ottův slovník naučný/Hexosy

Šablona:NavigacePaP Šablona:Textinfo Šablona:Forma Hexosy slovou cukry o společném vzorci $\mathrm{C}{\phantom{A}}_6\mathrm{H}{\phantom{A}}_{12}\mathrm{O}{\phantom{A}}_6$, mající šest funkčních skupin v řetěze uhlíkatém. Pět skupin těch jest alkoholických [buď jsou to jednomocné skupiny primárné $\mathrm{C}\mathrm{H}{\phantom{A}}_2(\mathrm{O}\mathrm{H})$, nebo dvojmocné skupiny sekundárné $\mathrm{C}\mathrm{H}(\mathrm{O}\mathrm{H})$]. Šestá skupina jest buď aldehydická (jednomocná, $\mathrm{C}\mathrm{O}\mathrm{H}$) neb acetonická (dvojmocná, $\mathrm{C}\mathrm{O}$). V prvém případě slovou cukry ty hexaldosy, na př. $\mathrm{C}\mathrm{H}{\phantom{A}}_2(\mathrm{O}\mathrm{H})\cdot \mathrm{C}\mathrm{H}(\mathrm{O}\mathrm{H})\cdot \mathrm{C}\mathrm{H}(\mathrm{O}\mathrm{H})\cdot \mathrm{C}\mathrm{H}(\mathrm{O}\mathrm{H})\cdot \mathrm{C}\mathrm{H}(\mathrm{O}\mathrm{H})\cdot \mathrm{C}\mathrm{O}\mathrm{H}$, v druhém případě slovou hexaketosy, na př. $\mathrm{C}\mathrm{H}{\phantom{A}}_2(\mathrm{O}\mathrm{H})\cdot \mathrm{C}\mathrm{H}(\mathrm{O}\mathrm{H})\cdot \mathrm{C}\mathrm{H}(\mathrm{O}\mathrm{H})\cdot \mathrm{C}\mathrm{H}(\mathrm{O}\mathrm{H})\cdot \mathrm{C}\mathrm{O}\cdot \mathrm{C}\mathrm{H}{\phantom{A}}_2(\mathrm{O}\mathrm{H})$. Skupiny alkoholické $\mathrm{C}\mathrm{H}(\mathrm{O}\mathrm{H})$, majíce asymmetrický uhlík (takový, který, jsa ve spojení se čtyřmi různými radikály, umožňuje sloučenině působiti ve světlo polarisované), zaviňují četné isomerie optické, které se jen vzorci prostorovými vyložili dají. Tak na př. známe trojí cukry, jimž všem přísluší uvedený vzorec hexaldos: glukosu, gulosu, manosu, a každý z těchto cukrů vůči polarisovanému paprsku buď pravotočivý nebo levotočivý nebo nečinný. Studium těchto poměrů mezi zmíněnými cukry i vůči šestimocným alkoholům [[../Hexity|hexitům]] (v. t.) jest důležitou kapitolou stereochemie. Zevrubně studovány jsou hexaldosy: glukosa, gulosa, manosa, galaktosa; hexaketosy: fruktosa, sorbosa. H. jsou v přírodě nad míru rozšířeny, ba zdá se, že šestiatomové cukry (nebo molekuly jich vícenásobné) příroda nad jiné ochotně vytváří. H. přicházejí buď volné, nebo jako složky disacharidů a polysacharidů, cukrů to složitějších, které působením zředěných kyselin neb i určitých mikroorganismů — přijímajíce molekulu vody nebo více jich — ve dvě nebo tři atd. molekuly h-os se rozpadají (biosy, triosy), kterýžto pochod slove Šablona:Prostrkaně (v. t.), ve zvláštním případě Šablona:Prostrkaně (v. t.). Podobným pochodem vznikají h. z glykosidů (v. t.). H., cukry to nejdávněji známé a studované, jsou hmoty většinou krystallické — ač nelze je vždy ku krystallisaci příměti —, ve vodě vesměs rozpustné, chuti sladké; roztoky, vyjmouc zmíněné modifikace nečinné, působí v rovinu světla polarisovaného. Redukují roztok Fehlingův, kvasí většinou kvasnicemi. Charakteristické sloučeniny poskytují s fenylhydrazinem, dle nichž snadno je rozeznáváme. Podrobnosti viz při jednotlivých heslech. OŠc. Šablona:Konec formy